Oděna v zlatoví
oděna drahým kamením,
třešně se nedoví
odkud já, voda, pramením.
Oděna v modřiny
nočního bdění milenců,
tančím,
vlažím půdu mezi vavříny,
vlažím touhy učenců.
Šťávou mládí jsem staletá,
prsty mám rudé do polovice,
jsem dílo, malířova paleta,
jsem účinek nezralé makovice.
A lidé, zvěř se mi klaní,
když rolničky zvoní na mých kotnících.
My mořští, vášniví a slaní,
Tužme vrátit se v hlubiny,
žít divoce, žít na mořských konících…