V první řadě skončete se středoškolským přístupem. Zapomeňte na zaručené pravdy, které neobsahují souvislosti, nedávají smysl natož pak prostor pro názor. Mechanické biflování na zpaměť je zabijákem vzdělanosti. Minimální nebo žádná vlastní argumentace je brzdou duševního vývoje. Nezájem znemožňuje efektivitu jakékoliv práce.
Ujasněme si proto nejprve co to znamená pojem „celoživotní učení“.
1) Soustavné osvojování poznatků a emocí,
2) hledání a chápání souvislostí,
3) chápání časových sousledností,
4) schopnost nadhledu a kritiky,
5) tvoření vlastního názoru,
6) a především tvůrčí přístup k životu a učení.
Chceme-li dosahovat cílů, musíme si klást otázku – jaké jsou mé zájmy? Jaké jsou mé povinnosti? Jaké jsou mé dlouhodobé záměry? Jsem schopen jich dosáhnout?
Pro odpovězení na tyto otázky, ale především pro přístup k učení jako takovému, musíme na věc pohlížet ze tří hlavních hledisek.
Hledisko emocionální je prvotní. Z jeho pohledu sledujeme zda máme o věc reálný zájem, zda mu věříme a zda dává prostor k naší kreativitě, sebevyjádření.
Další hledisko je racionální. Máme na to? Koresponduje náš zájem s realitou? Je to reálně k něčemu užitečné? Jak to využijeme?
Třetí hledisko, spíše rozhledové je hledisko časové. Jde o to ujasnit si, zda nám předmět našeho zájmu po racionálním zvážení bude k něčemu kupříkladu za pět let. Samozřejmě, nejsme jasnovidci a leccos nedokážeme za současné situace odhadnout. Můžeme ale předpokládat, že například při současné válečné situaci mezi arabskými státy a Izraelem má potenciál užitečnosti studium hebrejštiny a arabštiny, mezinárodního práva, mezikulturní komunikace či náboženství. Můžeme si vyvodit, že při momentální situaci v oblasti těžby ropy (jež dlouhodobě ustupuje z důvodu nedostatku technologií k jejímu získávání z těžko dostupných podzemních prostorů) by mechanika a technologie na ČVUT nemusela být volbou k zahození. Atd., atd.
Také je nutné klást si otázku zda to, co mě zajímá nyní mne může zajímat i třeba za dva roky. Proto je dobré například při volbě vzdělání ohlížet se do své minulosti. Ohlížet se na to, co nás zajímalo jako děti, k čemu přirozeně tíhneme, co nás vždy, byť jen okrajově oslovovalo…
K dosahování cílů je nutné mít nejenom zájem, schopnost a způsobilost, ale především motivaci a dostupnost (finanční, kulturní možnosti).
Motivace není špatná či dobrá. Motivace prostě je. Je jedno, zda pro vás znamená vysoké finanční ohodnocení, dobrou známka, nenahraditelný pocit, ocenění rodiny nebo cokoliv jiného.
Dostupnost je pro mnohé nejobtížnější částí celého studia. Musíme si ji vydobýt, což někdy vkutku není lehké. Ale jestliže je motivace, dostupnost se, až na krajní případy, vydobýt dá. Mám to vyzkoušené!
Nyní se podívejme na efektivitu. Ta je po zvládnutí výše zmíněných věcí ta nejdůležitější.
Ujasněme si priority:
1) Učím se co potřebuji nejvíce.
2) Učím se tehdy, když mě to baví – jestliže nebaví samo od sebe, naučím se, aby mě to bavilo.
3) Učím se souvislosti, nikoliv fakta vyčleněná z celku.
4) Stále si uvědomuji důvod, proč se učím.
5) Nestresuji se, přistupuji k učení hravě, kreativně a s nadšením.
Na knižním trhu najdeme mnoho knih, zabývajících se zvyšováním rychlosti čtení poměrně nebolestivým způsobem. Přesto, že čteme rychle, text je nutné nejenom chápat v komplexnosti, ale také vyčleňovat si důležité a méně důležité informace. Velmi dobrá pomůcka je vypisovat si nejdůležitější fakta/souvislosti na barevné lepící papírky a ty si lepit do materiálu (pokud ho tím samozřejmě nepoškozujeme). Měli bychom se naučit dešifrovat stanovisko autora – co se tím snažil říci? Proč to podává touto formou, z čeho asi vychází? Udělejme si na to názor! Zařaďme si to do praktického života, pozorujme souvislosti jak je známe ze zkušenosti a pozorujme vývoj myšlenek. Vyznačená důležitá fakta/souvislosti je nutné si mimoděk neustále a s časovým odstupem opakovat – čtením z lepících papírků, z výpisků v sešitě, z hlasových nahrávek na diktafonu (velice účinná metoda) nebo způsobem, který vás jen napadne. Důležité je nebát se být kreativní, udělat si procházku do přírody nebo jen posedět do kavárny (klidné prostředí, nikoliv hlučné) a opakovat, sledovat souvislosti, představovat si, zažívat si…
Jestliže máme za úkol nastudovat knihu, máme několik možností, jak to zvládnout rychle, efektivně a nenudit se u toho. Jestliže dotyčnou knihu vlastníme a ač ji ctíme, chceme si ji opravdu osvojit, nebojme se do ní barevně vyznačovat. Velmi účinnou technikou je taktéž vyhledávání doplňujících či rozšiřujících informací na internetu, v časopisech, v knihovně…kdekoliv, kde je to možné (pozor na serioznost zdroje). Promýšlejme si vlastní postoj, ale zachovávejme si přitom respekt vůči původním pramenům. Příklad z filosofie – Platóna zkritizovat můžeme, ale nezapomeňme, že je to tradiční zdroj evropské moudrosti, který zkrátka nemáme možnost svou kritikou jakkoliv pokořit či vyvrátit.
Konfrontace je zásadním prvkem osvojování nabytých znalostí. Choďme na přednášky o tématech, která studujeme, zajímejme se mezi přátely o jejich názory, viřme témata v diskuzních kroužcích, na diskuzních fórech, mluvme s kritiky, s lidmi z různých sociálních skupin, zakládejme blogy 🙂 Dostaňme se do „ovzduší“ toho tématu, látky či oboru, ve kterém se musíme orientovat. Nechme se pohltit, zaujmout, fascinovat. Buďme živelní v zájmu, ale zároveň přístupní novým pohledům, nechme se poučit, ale umět si vše ověřit. Nestojme si za každou cenu za vlastním názorem když víme, že něco nevíme jistě. Cílem konfrontace je něco nového se dozvědět, naučit se srozumitelně interpretovat (je dobré občas se ptát ostatních zda mluvíte srozumitelně), komunikovat a především si zapamatovat to, co jsme se doma tak pilně učili.
Na závěr chci doporučit techniku pomáhající reálně si ujasnit své možnosti a tím dopomoci rozhodování. Jmenuje se to SWOT analýza. Rozdělíme si své silné a slabé stránky do vnitřních vlastností a silné a slabé stránky do vnějších vlivů.
Rozepište se, buďte k sobě upřímní. Číst to budete jen vy.
Hodně štěstí!